Klauzura

Víkend jsem strávil meditací nad klauzurou (semestrální postupová zkouška – 4 témata, 4 papíry B1 – t.j. 100×70cm, jedno téma povinný a to: “Město Plzeň a já“, minimálně jedno téma zpracovat černobíle). Je jasný, že budu dělat jenom to povinný téma. Ono mě to sice baví, ale víc bych toho nestihl. I takhle mam teda co dělat.

Pro mě je vždycky nejhorší vymyslet co dělat. Pořád jsem nevěděl a měsíc je v tahu.

Nejdřív jsem chtěl ilustrovat 4 vybraný Plzeňský pověsti. Pujčil jsem si z knihovny sbírku pověstí, přečíst mi je trvalo tejden a další tejden mi trvalo než jsem zjistil, že tohle nebude to pravý téma, páč kurva vůbec nevim co na ty velký papíry načmárat:D
Potom přišlo pár dní, kdy se mi chtělo kreslit nějakou reportáž mýho žití v Plzni – kudy chodim, co dělam, koho potkávam…akorát na tohle by to chtělo pořádně promakat koncept a bylo by to supr. Mít na to tak rok, tak du do toho:)
A pak jsem se jednou ve městě rozhodl kreslit reliéfy na barákách, páč jsou zajímavý a je jich tu asi milion. Tak jsem chodil a fotil.
Mezitim (asi tak dva dny) jsem byl čumět na dělníky a přemejšlel, že udělam kresebnou reportáž o opravě Americký třídy, páč je monstrózní:) Po pár skicách na velkej papír jsem bagry a dělníky zavrhnul. Když jsem to sdělil našemu učiteli, říkal, že ode mě za celej měsíc neviděl jedinou kresbu, což je prej tristní a aby mě oni u obhajoby taky nezavrhli. To mě teda trochu nakoplo a vrátil jsem se zpátky k těm reliéfům Konkrétně ke dvěma barákům, který jsou hned ve vedlejší ulici. Už dřív jsem na ně koukal. Jsou oba architektonicky uplně odlišný od zbylýho bloku. Jeden z nich má na střeše spostu sloupů, na kterých jsou sochy. Ten vedlejší má velkou kupoli a další serepetičky, který jsem jinde neviděl. Kromě toho jsou teda oba hodně zdobený – pozor, teď to přijde – fantazijníma motivama. Ty dva domy z ulice působí prostě hrozně nepatřičně, jakoby tam vůbec neměly co dělat a vyskytly se tu nějak omylem…i když teda pochybuju, že si jich vůbec někdo všimnul a působí na něj stejně jako na mě. Každopádně architekt se sochařem byli asi na tripu, když tady tohle postavili, ale děkuju jim za to, páč tři sochy z jejich díla jsem si vybral pro klauzuru:) Chodim kolem těch budov skoro každej den a pořád na ně koukam, na tu výzdobu taky, takže vztah “město Plzeň – já” je tady imho jasnej. Doufam, že mi tohle dovolí zpracovat, páč jestli ne, vracim se na začátek někam před ty plzeňský pověsti.

Nemám teda ještě 100%ně rozvržený to uspořádání na papírech, ale rozhodně chci dvě sochy na dva papíry A1 (zapaspartovat do dvou B1) a pak chci 2 papíry A2 (zapaspartovat do jedný B1) se dvěma kresbama celejch těch baráků v bloku budov. Takže zatim nevim co s tou poslední B1, ale to je buřt. Technika bude kombinace uhel + grafit. Nejdřív jsem chtěl kreslit co možná nejvíc fotorealisticky aby byla vidět ta práce, to mě ale extrémně nebavilo, takže to bude špinavý, neuhlazený a nehezký, páč takhle mě to baví a chci aby v tom byl muj rukopis a chci aby ty kresba byla neobyčejná a měla nějakou atmosféru, stejně jako jsou neobyčejný a mají atmosféru ty baráky se svojí výzdobou.

Výsledný velkoformátový kresby budou mít zhruba stejnej charakter jako ty dvě spodní skici. Akorát tam nejspíš ještě přidam tuš aby to místama bylo konkrétnější a né tak zmatený na vekym formátu. Připomínky uvítam.

Takže skici, kde jsem si ujasňoval co a jak a z kterejch budu dál vycházet hír:

About
Latest Posts

Marie Srbová

Podnikám v oboru kuchyňského náčiní a vybavení již pátým rokem a zatím nemíním přestat 🙂 Předtím jsem se poměrně intenzivně věnovala aerobiku a rekreačně v něm pokračuji dodnes, kdykoliv potřebuju odpojit svou mysl od běžných starostí. Snažím se každý den začínat i končit s úsměvem a trochu té pozitivity předat i dál. Třeba psaným slovem. Mrkněte, o čem zrovna píšu teď!