Klauzury No. 1 podruhé

Bude to krátký, ale musim o tom napsat.

Včera byla vernisáž našich klauzur. Lidí tam bylo fakt dost, tolik jsem nečekal. Vína a občerstvení bylo naštěstí víc;) Žádný ofiko zahájení nebylo, začlo to hezky zvostra zajímavou módní přehlídkou studentky z ateliéru fashion design…při který jsem se asi zamiloval do týdle svlečny:

Vidíte to co já? No neskutečný, že;)
Zbytek fotek víte kde

Tak jsem tam tak chodil, fotil, počumoval, pojídal, popíjel, povídal,…až ke mně přišla nějaká pani prej jestli jsem pan Milan Martinec, v duchu jsem si řekl “průser” a začal přemejšlet, proč si pro mě přišli. Říkala, že návštěvníci mají zájem o mojí práci a chtějí se na něco zeptat. Byl to párek lidí tak ve středním věku, představili jsme se, ale ruku jsem jim podat nemohl, bo v jedný ruce jsem měl foťák, v druhý hrst chipsů:) Chtěli vědět, kde přesně jsou ty sochy a tak. Říkali, že se jim to fakt líbí, čemuž věřim, protože z nich přímo čišelo nadšení. Tak jsme o tom i o věcech okolo pokecali. Byli v pohodě a tohle mi fakt udělalo radost, že to někdo takovymhle způsobem ocení, že ho to zaujme natolik, že si mě najde v hale, kde jsem spolu s další stovkou (minimálně) lidí a pokládá otázky, z kterých je fakt vidět zájem. Takže díky vám pani a pane, potěšili jste mě.