127 hodin

Inspirující příběh Arona Ralstona, který měl na výběr mezi jistou smrtí a amputací svojí vlastní ruky tupým kapesním nožíkem asi už slyšel uplně každej, i když tomu třeba nevěnoval nijak zvýšenou pozornost a pravděpodobně to druhym uchem vypustil hned, jak se to dověděl. Vedle toho i Lumpyho příhoda nabírá uplně jinej rozměr:)

Pto ty, kteří neví o co běží: Další řádky včetně videa (neplatí pro trailer) se dají považovat za SPOILER!!!SPOILER!!!SPOILER!!!SPOILER!!!SPOILER!!!

Jestli se vám dělá špatně při vyprávění o lámání vlastních kostí pákou o kámen, zdlouhavém řezání svalů, žil a nervů, o kroucení a trhání šlach kleštěma, protože tupým nožíkem nejdou přeříznout a o pocitech, které následovaly, když Aron po šesti dnech konečně získal šanci zemřít někde uplně jinde a někdy uplně jindy, tak se na tohle stejně podívejte:

Then I was looking at the nerve, this little strand of spaghetti running through my arm and I had to take the knife and pry it out. It burnt all the way up my arm. I knew it was going to hurt but I plucked it out

A teď, po sedmi letech, je tenhle úžasnej příběh na filmovym plátně. Hrozně mě zajímá, jak něco takovýho dokázal Danny Boyle se svym týmem natočit. Způsobit přinejmenším to, co video nad timhle odstavcem a zachovat přitom příchuť tý skutečný syrovosti, asi neni uplně snadný.

Premiéra je už 12. září na filmovém festivalu v Kanadě. Vzhledem k tomu, že film nedoprovází žádnej přiblblej marketing, jen málo lidí ví o jeho existenci a na netu je skoro až podezřele málo informací, těžko odhadnout, kdy se dostane k nám. Rád si počkam. Něco mi totiž říká, že to bude stát za to.

Trailer: