TagTool: popis, stavba, test

Před pár měsíci jsem si postavil Tagtool, chtěl jsem o tom napsat teprve až budu mít natočený a sestříhaný nějaký video z projekce, ale to může trvat ještě hodně dlouho. Mam ale konečně pár špatnejch fotek z ještě horšího prvního testování na živo, tak to už sepíšu.

Co je to tagtool?

Zjednodušeně řečeno, Tagtool je primitivní nástroj pro digitální kresbu a tvorbu digitální animace. Je to krabička se šesti potenciometry, kterými se ovládá barva, světlost, sytost, průhlednost a maximální šířka tahu a posledním potenciometrem se ovládá rychlost fade outu – za jak dlouho kresba plynule vymizí. Posledním ovládacím prvkem je tlačítko, o jeho funkci níže. K počítači se to celý připojuje pomocí USB B.

Konečnou podobu mýho Tagtoolu vidíte výše na fotce. Jestli je vám tenhle pruhovanej motiv povědomej, tak vězte, že pochází snad z nejlegendárnější kytary rockový historie, tzv. Frankenstratu samotnýho Pána Boha, Eddieho Van Halena – v odkazu společně na fotce. A jestli vám povědomej neni, tak vězte to samý.

Mimochodem, Van Halen v tomhle roce vyráží na turné, data a místa koncertů maj být zveřejněný 10. ledna. Zajímá mě, jestli vůbec vytáhnou paty z Americkýho kontinentu, poněvadž v některejch zprávách je uváděno “world tour”, v jinejch neni o worldu ani zmínka. A jestli vytáhnou, tak jestli přiletí i do Evropy a jestli přiletí i do Evropy, tak jestli i do tý střední a jestli i to, tak jestli i do naší kotliny, protože jestli jo, jsem ochotnej za ten koncert dát nechutnou sumu peněz. No, zas až tak nechutnou ne, ale pořád docela vysokou, protože kdo ví, jestli bych je mohl vidět ještě někdy jindy. Když tu byl poprvé Gary Moore, tak jsem si taky říkal, že půjdu až příště. No a za pár měsíců Gary natáhnul brka. Tak jsem napnutej jak pumpky.

A jak se na tom jako kreslí a animuje, neboco?

Aby to všechno fungovalo, potřebujeme Tagtool, tablet (tim myslim opravdickej tablet, tzn. polohovací zařízení, ne tyhlety iPady a podobný křápy, v mym případě je to Wacom Intuos4), gamepad, notebook a pokud chceme mít diváky, tak i projektor. Všechno to propojíme dohromady, Tagtool, tablet a gamepad píchneme do notebooku, notebook píchneme do projektoru.

Tagtoolování je týmové práce, jsou k tomu potřeba dva lidi – jeden ilustrátor, jeden animátor. Ilustrátor kreslí na tabletu a druhou rukou na Tagtoolu ovládá nastavení kresby, tj. zmiňovaná barva tahu, šířka tahu atd. Animátor má v rukách gamepad a ilustrátorovu kresbu animuje. Kresba i animace probíhá v reálnym čase živě přímo před divákama a tím se dostáváme k funkci tlačítka. Animátor nemůže s ilustrátorovo kresbou hýbat, dokud ji pro něj animátor “neuvolní” a k tomu slouží ono tlačítko. Všechno, co ilustrátor nakreslí mezi dvěma stisky tlačítka, se poté při animaci chová jako jeden celistvej objekt.

Řekněme, že budeme chtít naanimovat jedoucí auto, postup je následující: Já, ilustrátor, nakreslím jedno kolo, zmáčknu tlačítko, nezdržuju se a hned pokračuju v kresbě dalšího kola. Protože jsem zmáčkl tlačítko, animátor první kolo může roztočit, to taky udělá. Já dokreslím druhé kolo a znova zmáčknu tlačítko, animátor roztočí druhé kolo. Dokreslím zbytek auta, zmáčknu tlačítko a jedna naanimovaná kresba ze tří objektů je hotová. Oba pracují nezávisle na sobě a zatímco animátor s něčím hýbe, ilustrátor si může dál čmárat, co chce.

Co se animace týče, každýmu tlačítku na gamepadu je přiřazena nějaká funkce. Kresba se dá posouvat, otáčet kolem své osy i zvětšovat a zmenšovat a to klidně všechno najednou. Dále jsou při animaci podporovány vrstvy, takže každej objekt, tj všechno, co je nakresleno mezi dvěma stisky tlačítka, se chová jako jedna vrstva a animátor si je různě může řadit za sebe. Pokud například zmiňovaný auto pojede po silnici a před ním se mají míhat patníky nebo stromy rostoucí u krajnice, který ale byly nakresleny dříve než auto, animátor tyto stromy může vzít a šoupnout je do popředí. Pak taky může nějakej pohyb zablokovat, tzn. že objekt bude donekonečna opakovat danej pohyb – kola u auta se budou stále točit, stromy u krajnice se stále budou míhat atd. No a pak je tu několik dalších funkcí, který se ovládají stiskem více tlačítek najednou, ale to se mi nechce popisovat.

No OK, ale jak to teda vypadá v praxi?

No tak třeba takhle. Nebo takhle, takhle a takhle (odkazy vedou na videa). No a nebo jakkoli jako cokoli, co najdete v tagtool skupině na vimeu a na youtube.

Jde zkrátka o velmi jednoduchej VJing, na kterym je krásný to, že divák vidí celej proces vzniku. Není to tak, že někdo přijde, zmáčkne play a sedne si a diváci koukaj už na hotovou projekci. Neni to ani tak, že někdo přijde a pak pracuje s předpřipravenym materiálem, jako jsou nějaký už hotový kresby a podobně. Je to tak, že divák vidí vznik celý tý animace uplně od začátku. Vidí celej ten přerod, když se z ničeho postupně stává něco. Vidí, co a jak ilustrátor kreslí a jak animátor mezitim hýbe s tím, co už je nakresleno a vidí, jak činnost těch dvou lidí ústí v nějakej kreslenej a animovanej příběh. I když je teda vizuální podoba toho příběhu hodně primitivní, protože Tagtool nějakou složitou animaci prostě neumožňuje. V tom je hodně limitující, ale i s málem se daj dělat zajímavý věci. No a nebo to nemusí být příběh, ale můžou to být různý abstraktní motivy jako doprovod k nějaký hudbě, může to být projekce přímo na živě hrajícího muzikanta, kde hudba a pohyblivý obrázky vznikají současně a reagují jeden na druhýho, projekce na nějakou tanečnici, nebo projekce na jinýho výtvarníka, kterej na danou plochu, kam se obraz promítá, sám maluje něco metlou a kýblem barvy a propojuje se tak malba barvou s malbou světlem.

A to je to, co mi na tom prostě přijde hrozně zábavný, že je divák přímo při tom, když to vzniká. Proto mě baví muzika, kde skutečný muzikanti na skutečnym pódiu hrajou skutečnou muziku na skutečný hudební nástroje (zdravim Tiësta, Davida Guettu a všechny jejich kámoše pouštěče) a proto často sleduju různý speedpaint videa mejch oblíbenejch výtvarníků a nejen jejich, na youtube dává svoje záznamy digitálních maleb spoustu talentovanejch lidí a je obrovská zábava se na to dívat. Na tomhle konceptu vlastně stojí např. celej server sketchtheatre.com, což je taková galerie záznamů klasickýho skicování. Občas tam mrknu i když opravdu dobrejch věcí je tam relativně málo. Koukat na video, kde někdo něco čmáře, drží u toho hubu a kamera sleduje jenom to, co se děje pod jeho rukama, mě prostě uklidňuje a vydržel bych to sledovat hodiny.

Tagtool session #0.1

Fotka níže pochází z našeho prvního testu v kreslírně plzeňskýho Ústavu umění a designu. Nahatou modelku jsme vyhnali do jiný místnosti (probíhala zrovna hodina figurální kresby) a tuhle jsme zabrali pro sebe. Zrovna je tam nakrelená televize, ve který se otáčel šum, je to focený na delší čas, proto je ten šum otáčením rozmázlej. Do toho jsou tam nějaký další čmáranice. Taky je tam nakreslená přistávací dráha, na kterou zrovna muj animátor přistává s dopravním letadlem To je přirozeně taky rozmazaný, ale aspoň je hezky vidět, jak se to letadlo zmenšuje – protože s nim klesá na přistávací dráhu, neasi.

Neměli jsme dopředu nic domluvenýho, jen jsme si tak čmárali. Bavil jsem se u toho náramně, ale obávám se, že náhodný diváci podobný nadšení nesdíleli, protože improvizace bez přípravy, zvlášť napoprvé, když s tim ček ještě neni tak sžitej a nemá ovládání uplně pod kůží, je až moc velkej punk. Nicméně povedlo se nám naanimovat tekoucí řeku, ze který neustále vyskakoval kapr, plaval tam leknín, po proudu občas proplul žralok společně s topícím se člověkem a po obloze putovalo slunce. No a jinak jsme si spíš jen tak čmárali a zkoušeli všechno možný. Snad to někdy budeme moct zopakovat. Problém je, že jedinej muj kamarád s projektorem nebydlí zrovna nejblíž a já bydlim sám – tim myslim sám, koho zajímá nějaká výtvarná činnost, jinak mam na bytě ještě dvě kancelářský krysy – tak bohužel nemam s kym po večerech vymejšlet nějaký šílený animačky a rovnou to testovat.

Kde se to dá získat?

Nikde. TagTool je klasickej produkt D.I.Y. subkultury. Pokud ho chcete, musíte si ho vyrobit. Případně teda koupit od někoho jinýho, kdo ho pro vás vyrobí, žejo. Neni to naštěstí nic složitýho, stačí nebejt uplně levej. Případně pravej, pokud jste leváci. Domovská stránka Tagtoolu je tagtool.org a najdete tam mimo jiného i srozumitelně zpracovanej návod, jak na to. Na stavbu v podstatě ale stačí jen jeden plánek, kde je zakresleno, kterej drátek se má kam připájet, jak silný tam nacpat rezistory a podobně, protože krabičku si pak každej vyrobí podle svýho gusta. Já jí dělal z překližky, ale viděl jsem jí i z hliníkovýho kufříku, z plastovýho futrálu na cédéčka, ze starýho videopřehrávače a podobně. Kreativitě se meze nekladou. A co se softwaru týká, popis, jak to všechno rozběhat, je k nalezení tamtéž včetně odkazů pro stažení důležitých ovladačů a podobně.

Btw. krátká zmínka o mym “Van Halen inspired tagtoolu” taky tamtéž. Ano, ten pán tam jsem já. Přišlo mi líto, že vždycky když něco dělam, mam spoustu fotek z celýho procesu, ale nikde u toho nejsem já, protože s mym foťákem nikdo neumí zacházet. Tak jsem se narcistně jednou vyfotil na samospoušť ze stativu. A pokud vám přijde divný, že z toho dřeva lítaj jiskry, tak to bude tim, že je v něm ocelovej vrut, kterej zrovna brousim.

Pro zajímavost, vnitřnosti mýho tagtoolu vypadají následovně (Arduino je takhle připlácnutý na stranu, protože je z něj vyvedený USB, žeano.):

Je na tom krásně vidět, že to fakt neni žádná věda. Jen jedno tlačítko, šest potenciometrů, jedno Arduino, jeden odpor a pár drátků. No big deal.

Arduino

Mozkem tagtoolu je Arduino, což je geniální věcička.

Cituju z webu czechduino.cz:

Arduino je otevřená elektronická platforma, založená na uživatelsky jednoduchém hardware a software. Arduino je určeno pro kutily, bastlíře, umělce, designéry – zkrátka pro každého, koho zajímá vytváření interaktivních objektů nebo prostředí.
Arduino je schopné vnímat okolní prostředí pomocí vstupů z rozličných senzorů. Zároveň může ovlivňovat okolí připojenými LEDkami, motorky a dalšími výstupními periferiemi.

A protože tomu houby rozumim, další informace o Arduinu najdete například na Wikipedii. Já jsem ho jen koupil, připájel na něj devět drátků a naprogramoval ho pomocí programu, kterej už napsal někdo předemnou – za což mu tímto děkuju. Původně jsem chtěl koupit starší verzi, která je samozřejmě levnější, ale hlavně se jmenuje Duemilanove, což mi vzhledem k tomu, že jsem Milan, přišlo příhodný, ale nepodařilo se mi ho už sehnat, tak jsem koupil současnou verzi, Arduino UNO. Pár dní poté se Arduino Duemilanove objevilo na aukru asi za 2 stovky, viď. Klasika.

Na youtube je spoustu videí se šílenostma, který si lidi na Arduinu postavili. Od zahradního zavlažování přes alarmy a řídící jednotky nějakejch audiovizuálních efektů až po chodící šestinohé roboty. Spoustu těhle udělátek je vidět na arduino blogu.

Například výtvarník Pokop Bartoníček před pár lety na Pražskym bienále slavil úspěch se svým Arduino vibrátorem. Jo, přesně tak, vibrátorem. Krátká prezentace vibrátoru na jeho webu. Byl to vibrátor, ve kterym bylo ukryto Arduino, to bylo bezdrátově připojeno k internetu, sledovalo aktuální návštěvnost na (údajně) největším světovym porno serveru youporn.com a míru návštěvnosti odráželo v síle svých vibrací. Lidi si ho na výstavě mohli ošahat a poznat tak, jaký mají momentálně celosvětově lidi zájem o porno. Zajímavej koncept. Ale zajímalo by mě, jestli teda vůbec někdy vibroval slaběji než maximální možnou intenzitou.

—

Tak u nějaký projekce třeba někdy někde na viděnou.

Mimochodem, kdyby někdo potřeboval 10 kOhm rezistory, tak se ozvětě. Potřeboval jsem jeden a prodávali je jenom v balení po stovce.

VŠECHNY FOTKY ZE STAVBY A PRVNÍHO TESTU NA FLICKRU →