Ten vrchní já je dnešní, spodní já je z října 2011, zapomněl jsem ho sem přidat.
Tak jsem si konečně přečetl Armstrongovo "Návrat do života". kosmas.cz/knihy/104564/n… #PureAwesomeness
Tag "Autoportrét"
Akryl, tuš na baličáku. Na vejšku tak 50cm
Herpes simplex
Pocit z rostoucího opárku, mnozí znají;)
Že prej se furt mračim. Jestli ono to neni tim, že udržet dýl jak 5minut jakejkoli jinej, než neutrální soustředěním lehce zamračenej výraz, je docela bolestivý. Natož pak hodinu. Až z toho na tom portrétu šilham. A mimický svalstvo posilovat odmítam…stejně jako jakýkoli jiný:)
Znechucen a unaven svým zubařským trmácením po mlýnech a vechtrovnách, napsal Cimrman příručku s poněkud pesimistickým titulem: “Zuby pohroma huby. V úvodu se až rouhačsky obořil rovnou na Pána Boha. Přiznal mu, že lidské tělo jako celek je dokonale fungujícím agregátem, až na jedinou součástku, a tou je právě chrup. Nechápal proč nástroj sloužící k pouhému mechanickému drcení potravy obdařil stvořitel něčím tak nepotřebným a zákeřným, jako jsou nervy. Proč by zuby, ptá se Cimrman, nemohly být nějakým druhem necitlivé rohoviny, jakou je třeba kopyto či kravský roh. Kousáním by se takové zuby obrušovaly, ale stejně jako například nehty by neustále dorůstali.” Cimrman dále píše: “I starý člověk by s takovými ústními paznehty dobře vypadal, správně artikuloval a bez potíží žvýkal. A co je nejpodstatnější, tato mnou navrhovaná zubní kopyta by nikdy nebolela.”
Podobně jako Sigmund Freud uvádí Cimrman řadu příkladů ze své bohaté praxe. “Jestli-pak ses, Pane Bože, díval,” ptá se Cimrman chybujícího Stvořitele, “když jsem v prosinci loňského roku přijel k hlídači trati v Poříčanech Josefu Málkovi? V boční cihlové stěně vechtrovny zela díra, jak nešťastný železničář celou noc tloukl hlavou do zdi…”
Oči jsou uplně špatně.
První seznámení s ArtRage. To ovládání barev barev mi přijde docela neohrabaný, neni snadný je ukočírovat, ale nejspíš jde o zvyk.
Po roční pauze další autoportrét. Blbě se to fotí. Zrcadlo, tužka, křída.
Nějaký skicy mýho ksichtu
Navíc jsem našel na disku rok starý autoportréty, který jsem tenkrát nepřidal, protože jsem čekal až jich bude celkem 7, abych mohl přidat celej tejden najednou stejně jako u ostatních. Zůstalo jich jen 5. S ostatníma teda 26. K dosažení cíle mi už chybělo jen 339 
Koukam se do zrcadla teprv druhej tejden a už ten svuj ksicht nemůžu ani cejtit. Pokaždý je tam stejnej jouda:) Nechápu vás, holky, ženy, dámy, svlečny, manželky a metrosexuálové, jak na sebe do zrcadla při líčení a podobně můžete takovou dobu koukat každej den celej život. Asi by mi z toho hráblo.
A musim víc kreslit na papír, moc mi to totiž nejde.
