Každoročně při několikaminutovym procházení výsledků World Press Phota zažívam mnohem intenzivnější pocity dekadence, než při hodinový návštěvě samotný Decadence Now! Někde je něco špatně. S uměním, se světem?
Btw. včera byli vyhlášeni vítězové 54. (myslim) ročníku fotožurnalistický soutěže World Press Photo.
Číst celé →Zas parádní bouřka a zas jsem bez stativu a z ruky je to naprd, tak jen tyhle:
Už delší dobu mě fascinuje Ukrajinská Prypjať, město vzdálené pár kilometrů od 4. reaktoru černobylské elektrárny. V den jaderné havárie žilo v Prypjaťi cca 50 000 lidí. Dnes je to město duchů a okolí je stále vysoce zamořené. Rozhodně mám v plánu Prypjať někdy navštívit, protože atmosféru něčeho tak absurdního, jako je město bez lidí, si lze těžko představit. A bazén bez vody, to je podobný. Nedávno jsem psal o bazénu který tam mají (a který lze vidět např i v Call of Duty, nebo ve S.T.A.L.K.E.R.ovi – ani jedno sem nehrál btw, nemam na to mašinu 
) a o tom, že proti lázním v Plzni je to slabej odvárek. Pravda, pobyt v bazénu v Plzni pravděpodobně nezpůsobí, že vám narostou dvě další hlavy, což mu oproti tomu Ukrajinskému lehce ubírá na prestiži, zato je celá stavba včetně haly s bazénem mhohem větší a zajímavější:)
Budova městských lázní v Plzni byla dostavena v roce 1932 a dnes je památkově chráněna. (Pravý význam a obsah slovního spojení “památkově chráněný” mi pravděpodobně nějak uniká.) Za války byla budova těžce poškozená bombardováním, prošla rozsáhlou rekonstrukcí a pak byla dál využívána. Momentálně je už asi 10 let nepoužívána a přestože “památkově chráněna”, nikdo neprovádí absolutně žádnou údržbu a celá stavba chátrá. Nedomrlci rozbíjející vnitřní vybavení celý proces ještě urychlují.
Číst celé →
V článku pár trhačovo fotek (Říkal, že nemá rád, když se mu říká jeho pravym jménem). A zejtra se stěhuje. Přemejšlim, jestli mi ty vysypaný koše, rozthaný křesla, poškrábaný ruce a ukradený salámy z rohlíku budou chybět:)
Číst celé →Tématem celého semestru byl portrét.
Hlavní cíl byl zpracovat “B1 poster plus”. Plakát formátu B1 (100x70cm), a k tomu nějaké libovolné “plus” (kresby, video, fotky…nějaký prostorový šaškárny, cokoli) které by plakát doplňovalo o další informace a oboje dohromady to má za úkol podat svědectví o jednom konkrétním člověku. Představit ho. Zkrátka portrét. Další úkol byl grafický list, v mém případě B1 linoryt, který opět měl být zaměřen na portrét a který zároveň posloužil jako zápočet z ilustrace. Dál to byl A3 návrh na portrétní poštovní známku, z kterého vznikla známka velikosti 5x3cm na ležato. A nakonec ručně do knihy svázat studijní kresby, které vznikly během cvičení ve škole. Mají velikost zhruba B3.
Snažil jsem se aby všechny věci, až budou vedle sebe, vypadaly uceleně. Aby bylo jasné, že k sobě patří a aby spolupracovaly.
B1 poster +
Tak na tomhle se podílela přímo moje babička (stejně jako na ostatních věcech, ať už to byla ochota psát několik stránek textu nebo se nechat několik hodin v kuse fotit a kreslit. Dík babi za skvělou spolupráci )
Na fotce to neni vidět, ale sloupec textu, kterej se nezaujatě táhne po levý straně shora až dolů je celej babičky život. Jsou to vzpomínky z různých etap jejího života, které v ní zanechaly nejsilnější dojem a které, když jsme spolu seděli a ona vyprávěla, si vždy vybavila jako první. Text je psaný její vlastní rukou, takže si ponechává svojí 100%ní autenticitu a to i s některými chybami a škrtáním. Text jsme nepřepisovali, tak, jak vznikl hned poprvé, jsem ho i použil. Pomáhal jsem jen s pravopisem, protože babička nemá žádnou českou školu, do skladby vět jsem nezasahoval. Jsou to její vzpomínky, tak, jak mi je odvyprávěla a napsala, bez úprav a beze změn. Řazeny jsou chronologicky od těch nejdávnějších po současnost a stejně tak, jako se ty nejstraší vzpomínky postupně vytrácejí a nejsou už tak zřetelné, tak i písmo se směrem nahoru vytrácí a první řádky vyprávění balancují na hranici čitelnosti. Uplně první odstavec se jménem, datem a místem narození je logicky bílý a dobře čitelný.
Původní kresba je tužkou, plakát je digitální tisk.
Náhled textu
Plus +
Doplněk k posteru ukazuje prostředí ve kterém se babička pohybuje a které je pro ní přirozené, aneb z Penny domů:). Je to série 28 fotek formátu A4, svázaných do knížky. Jednotlivé fotky na sebe mají návaznost. První a poslední strana začíná a končí stejnými slovy, jako poster (Jmenuji se…Nina Duchoňová). Babička o focení věděla a spolupracovala, je to mou rukou a mým pohledem zpracované její vlastní představení sebe sama, stejně tak jako poster, proto obě věci nesou její podpis.
Grafický list je v tomhle a v tomhle článku.
Poštovní známka
Známka je prostě známka:) Použitý text byl v zadání. Nechtěl jsem ho násilně cpát přímo do známky s portrétem, jako byl na původním návrhu, takže její vlastnoruční podpis včetně data narození, je na samostatné známce, která k portrétní patří a je s ní na archu v jednom bílém rámečku.
Takhle vypadá na dopise. Hádal jsem se na poště celkem dlouho, než jsem jim vysvětlil, že to odesílat nebudu, že fakt nemam potřebu okrást poštu o 10 Kč a ať mi tam teda prdnou to razítko.
A origoš A3 kresba tužkou a akvarelem.
Kresby ze školy, co jsem vázal do knížky, nemam nafocený. Zkrátka ruční šití, předsádka, kresby, tiráž, desky obalený do plátna. Ještě teď tam z toho na výstavě určitě okapává lepidlo. Punk prostě 
Fotky z Karnebaalu 09 na flickru.
Omlouvam se Mejstřovi za to, že jsem využil jeho bezesporu geniální nápad na masku. Sry, během těch několika minut jsem už nic jinýho vymyslet a vyrobit nestihl:) Co mě ale dostalo, byla stolní lampička, skoro tak dobrý jako moje za zubní pasta na základce, hehe.
Právě proběhlo vyhlášení výsledků soutěže Czech Press Photo za rok 2009.
Do soutěže bylo přihlášeno celkem 4310 fotografií od 281 autorů. Ceny byly udíleny v 8 různých kategoriích (Aktualita, Reportáž, Lidé o nichž se mluví, Sport, Každodenní život, Portrét, Příroda a životní prostředí, Umění a zábava). Ceny za umístění v těchto kategoriích jsou 20, 10 a 5 tisíc Kč. To se můžete dočíst v oficiální tiskové zprávě, nebo si rovnou můžete prohlédnout galerii výherců.
Kromě výherců v soutěžních kategoriích se vyhlašuje i celkově nejlepší fotografie roku, která získává 120 papouchů a k tomu Křišťálové oko – kus skla, těžítko neboco. Letošním výhercem se stal jakýsi Joe Klamar, který zachytil světového mírotvůrce kterak rozmlouvá s TGM:) Bohudík pro něj mu přitom zrovna někdo z davu strčil do ruky s foťákem…
Vyjádření poroty:
Tato fotografie nás zaujala svojí překvapivou a neobvyklou kompozicí zachycující událost jak národního, tak mezinárodního významu. Symbolizuje setkání mezi nadějemi minulosti – prezidentem Masarykem – a překotnými změnami současnosti – zvolením prvního amerického prezidenta černošského původu. Je vyjádřením nové naděje pro současný svět.
Teď z balkonu. Den před úplňkem. Full size pls.
Posloužil telezoom Sigma 70-300mm f4-5,6. Akorát nevim jak zařídit aby to bylo pořádně ostrý, protože tohle ostrý prostě neni.
Tak tuhle krasavici máme v noci nad hlavou. Foceno odsud a ta záře nad stromama, která to kazí, je 15km vzdálenej Sokolov. Nahoře vykukuje Cassiopea, uprostřed je Labuť, vpravo kousek nad spojem Lyra (s nejjasnější hvězdou Vega – ten velkej bílej puntík tam) a víc toho neznam:)
Eště pohled na druhou stranu, kde pro změnu září Nejdek. Zátiší s Cassiopeou;) (celá je vidět na další fotce)
A tady zajímavost:) Stejnej pohled jako u předchozí fotky, jen blíž u baráku a u vysokých smrků. Koukal jsem na nějaký tipy co na nebi vyfotit…a to, na co ukazuje červená šipka, je prej tohle. Obrovská galaxie v souhvězdí Andromedy, která je vidět i okem. Sice blbě, ale jde to. Vyfotit nějak líp než jako světlej flek asi jde taky, ale nevim jak:)
5. ÚKOL
10 fotek – pohledů s plzeňskou tématikou. Velikost 23,5 cm x 12,5 cm.
Takže takhle vypadá Plzeň v noci:)
Pravděpodobně se na ně ještě někam povinně švihne logo Plzně.
Mam jich spoustu, do nejužšího výběru se dostalo těhle 12 (plus titulka), musim ještě 2 vyhodit abych to zítra mohl vytisknout. Potřebuju poradit:) Který dvě pryč?
Páz zkušeností z lyžování ve středisku Schladming v Rakouském Dachsteinu. Můžu ho jen doporučit. Lyžuje se v nadmořských výškách od 750 do 2000 metrů, tzn převážně průseky lesem. Celou oblast kolem Schladmingu tvoří čtyři lanovkami vzájemně propojené vrcholy (každý +- 2000 m.n.m.) plus několik vrcholů nepropojených a ledovec na druhé straně přes údolí (2700 m.n.m).
Není-li uvedeno jinak, autorem textů a obrázků je Milan Plumm Martinec a podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko .
© 2008–2012 Plumm. Frčí to tu na Wordpressu.
