FERTIG

Tak tady jí máme, modelku:)

Konečná hmotnost je 4,3kg, takže docela macanda:) Olšový straty normálně váží tak o kilo a něco míň.

LAKOVÁNÍ, ELEKTRONIKA, ŠROUBING

Přišla řada na lakování. Toho jsem se od začátku oprávněně bál. Aby kytara vypadala dobře, musí mít skvělou povrchovou úpravu a to neni nic jednoduchýho a už předem je jasný, že bez potřebnejch nástrojů, bezprašný lakovací cimry, leštičky a zkušeností bezchybnýho laku dosáhnout prostě nejde. Existuje spoustu bezbarvých laků (o lacích stručně a jasně tady), já se rozhodl pro polyuretan, kterej se v současnosti na hudební nástroje používá jako ideální kompromis mezi lakama, který mají výborný akustický vlastnosti (tvoří tenkou prodyšnou vrstvu, netlumí vibrace a dřevo může dál zrát) a těma, který jsou na nástroje nevhodný (tvoří tlustší vrstvu, mechanicky jsou hodně odolný, tvrdý a pružný, ale dřevo nedejchá). Do tý první skupiny patří třeba nitro, když uvidíte nějakou x let starou kytaru, kde je v laku pavučina z tenkých prasklinek a celej lak je po letech nažloutlej až do krásnejch zlatavejch odstínů, místama je i prodřenej až na dřevo a vůbec celkově je ta kytara vintage jako prase, tak je to právě nitro:) Když uvidíte na Vltavě nějakou dřevěnou loď, tak ta je natřená lakem z tý druhý skupiny

SWIRLING II

Chyb z prvního swirlu jsem se vyvaroval, bublinky nejsou, špinavý kapky taky ne, čáry způsobený rychlejším ponorem taky ne, černá je černá tak, jak má být, technicky všechno OK až na jednu věc.

SWIRLING

Vybrousil a natřel jsem si rezavej sud a po pár testech jel na ostro. (1, 2, 3)

V sudu je 150 litrů vody určitýho složení a určitý teploty

TESTOVÁNÍ A ZÁKLADNÍ BARVA

Odzačátku jsem chtěl aby tahle kytara byla celá bílá s černym hardwarem (a nějakou abstraktní černou čmáranicí). Inspirace kytarama Adriana Smithe a kytarou S. R. Vaughana, na kterym se mi líbí ta kombinace černýho pickguardu a bílejch snímačů a poťáků, nikdo jinej (kromě Gilmoura) to snad nemá, přitom to má takovej říz, nechápu:)

Tu černou ilustraci na povrchu jsem zavrhnul, protože odjakživa se mi líbí přírodní náhodně vytvářený struktury a chci nějakou takovou hodit na tuhle kytaru, svym bílym podkladem si o to vyloženě říká:) Třeba rozpraskaný bahno když vyschne louže. Nemá to chybu. A právě tohle sem se snažil napodobit.

DOKONČENÍ TĚLA

Tenhle díl bude dlouhej, ale co, třeba to poslouží někomu, kdo bude chtít udělat něco podobnýho:)

Je frustrující, jak ta počáteční hrubá práce rychle ubíhá a kytara se rodí přímo před očima, zatimco ty jemnější dokončovací práce sežerou několikanásobně více času a na kytaře samotný to skoro neni vidět. Takže od posledního dílu se kytara na první pohled v podstatě nezměnila, přestože jsem na ní dělal spoustu dní. Taky se při těhle jemnějších úpravách podělalo snad všechno, co mohlo, možná za to může ten 30l sud Svijan v garáži, kdo ví:)

STAVBA TĚLA

Předchozí díl jsem psal ve spěchu, tak jsem do něj teď doplnil pár věcí. Včetně konkrétních součástek.

Přes víkend jsem pracoval skoro od vidim do vidim-už-zase, takže jsem udělal víc práce, než bych čekal a pokazil toho naopak míň, než bych čekal:) Během dvou dnů, tj. 14 hodin práce, jsem dodělal skoro celý tělo, chybí už jen vyfrézovat jednu ďouru na zadní straně a pak brousit a brousit a brousit a brousit a…aby bylo tělo připravený pro barvení a lakování.

Čísla v závorkách odkazují na jednotlivé fotky vztahující se k tomu, co je napsaný před závorkou:)

V sobotu jsem začal šablonou z 5mm překližky. Kdybych chtěl ze zbývajícího dřeva udělat další tělo na kytaru, díky šabloně to bude přesnější, snadnější a hlavně rychlejší. (1)

Pak přišla řada na tu nejdůležitější věc na těle kytary, na kapsu pro uchycení krku.

STAVBA TĚLA

Puzzle pro dospělý:

Dřevo mi zraje v obýváku už od Vánoc, součástky mam taky nějakou dobu (chybí jen potenciometry, miliony šroubků a nějaký drátky), hezky se udělalo, garáž konečně rozmrzla, nic už nebránilo, abych se na to vrhnul.