Klauzura No. 1

Tákže, klauzury odevzdány a vyhodnoceny, afterparty ve zdraví překonány.
Kdybych měl klauzurní postupovou zkoušku nějak charakterizovat, tak bych asi hodně používal slova jako chaos a neinformovanost:)

Ale od začátku. Jak už jsem psal dřív, bylo 1 povinný téma – Plzeň a já, a další 3 nepovinný – vědecká ilustrace, knižní ilustrace a jakákoliv libovolná tvorba(vzhledem k tomu poslednímu nechápu, proč v zadání byly ty dvě předchozí témata, páč ty se dají zahrnout do toho posledního, ale nevadí). Dál v zadání stálo: 4 papíry formátu B1 (na výšku), z toho minimálně 1 zpracovat černobíle. Já teda kreslil sochy poblíž místa, kde bydlim. Jednak proto, že mi to nepřišlo náročný (nechtěl jsem se hned na začátku pouštět do něčeho, co bych na ty papíry nedokázal zpracovat…což je teda skoro všechno vzhledem k tomu, že jsem na takhle velkej papír nikdy nic udělat nezkoušel:)) a druhak proto, že lepší nápad jsem nedostal. Kresby jsem dokončil na poslední chvíli v neděli den před odevzdáním (jak je pro nás, prokrastinaky, běžný) a docela jsem s nima byl spokojenej (z toho jsem teda zanedlouho vystřízlivěl). Podle pokynů jsem vypapálil 2 CD s klauzurou a portfoliem z atelierových předmětů a napsal a vytiskl obhajobu. Nespal jsem, pučil jsem si auto (díky mami) a za tmy vyrazil do Plzně. Přijel jsem až ráno za světla, páč pršelo a do toho bylo -2°C, takže se samozřejmě jelo výborně. Ale to teďka neni důležitý:)

V univerzitní galerce jsem odevzdal 1 CDčko a šel jinam, kde se to všechno mělo vystavit. To jsem se sochama ještě pořád byl spokojenej:) V Avalon bussines centru jsme dostali k dispozici celý dvě velký nedostavěný holý patra. V jednom jsou designéři (grafický, průmyslový, produktový, keramický design, design kovu a šperku a sochaři. Multimediální design ke klauzuře odevzdával filmy, tak ty to měli jinde), ve druhym zbytek (ilustrace, knižní vazba a fashion design). Na vystavení klauzur paráda, páč je to tam skoro samá zářivka, na kterou se ty věci dají dobře pověsit. No tak jsem přišel a tyvole, když jsem viděl práce ostatních, bylo mi trapně a ty moje pseudosošky se mi ani nechtělo vytahovat:)

Náš profesor se mě hned ptal jestli mam i skici a další materiály k tomu (WTF?! O tom nepadlo ani slovo.), řekl jsem, že ne, že jenom na CDčku (kam jsem je prozíravě, čistě z vlastní iniciativy i přidal) a on mi řekl, že to CDčko si asi těžko bude komise na tý výstavě prohlížet (Tak proč jsme ho tyvole měli vypalovat?! – Ještě k tomu 2x?! Ústav asi neumí zařídit, aby se do jedný z těch 350ti zásuvek píchnul školní počítač, nebo nedejbože notebook.) No nic, zeptal jsem se teda komu mam dát tu vytištěnou obhajobu, náš profesor mi sdělil “Tu musíte mít, no.” Je to umělec, takže žije v trochu jinym světě, ale teďka spíš nevěděl:) Obhajobu jsem nakonec nikomu nedal, protože jí nikdo nechtěl. S druhym CD za 10káčé z Tesca to samý. (To jsme teda podle pokynů měli dát vedoucímu ateliéru – našemu profesorovi, ale on ho samozřejmě taky nechtěl, nějaký CDčka a obhajoba – nezájem:) Takže jsme všechno vystavili, a on nám řekl ať tam ještě počkáme, že má někdo přijít (nevim už kdo). Po několika hodinách usilovnýho dozadku-kopání-se jsme se zeptali, kdy má teda ten někdo, na koho čekáme, přijít a zjistili jsme, že prej teda jako můžem jít domu. Tyvole tyvole, jsou v životě chvilky, kdy jsem třeba uplně v klidu a nikdo a nic mě nesere, no a zrovna tahle k nim rozhodně nepatřila:)

Druhý den od rána probíhalo hodnocení, vzal jsem foťák a pár věcí nafotil. Obhajobu zase nikdo nechtěl.

Třetí den na nástěnce visely výsledky. Ilustrátorů bylo 11, teď už jenom 10. Neúspěšní měli možnost obhajovat se před celoústavovou komisí, jenže pod podmínkou, že se v den vyvěšení výsledků k týhle obhajobě přihlásí svým podpisem na nástěnce. No, jenže to by nebylo vono, kdyby o tom ústav všechny a včas informoval, žejo. Takže oznámení o datu vyhlášení výsledků a o možnosti druhý obhajoby pro neúspěšný se na netu objevilo den předem – večer. Do tý doby všichni měli za to, že výsledky se vyvěsí až v pátek (a ne ve středu), páč na netu prostě stálo, že uveřejnění výsledků je v pátek, jenže kdo má vědět, že se tim myslí konkrétní známky a že uspěl/neuspěl se uveřejňuje už ve středu. Takže z toho důvodu to imho několik lidí určitě prošvihlo, páč co jsem se bavil s pár lidma, tak třeba vůbec nevěděli, že ty výsledky jsou už uveřejněný. To je fakt těžký tyvoe, informovat o takovejch věcech minimálně tejden dopředu. Nedělají to snad poprvý, tak by měli vědět co a jak. Jde tu hlavně o prváky, který vůbec neví, která bije. Lidi v dalších ročnících už asi ví, že organizace stojí za houno a jsou na to připravený, ale co my chudáci? No nic.

A k tý mojí klauzuře teda. Spokojenost s ní vyprchala docela rychle, když jsem viděl práce ostatních, ale pořád si myslim, že jsem to udělal dobře a líp bych to nezvládnul. Vybral jsem hrubej, šedej papír, co se mi fakt líbil a pak kreslil uhlem, grafitem a křídou. Snažil jsem se na oko nedbalym stylem prostě vystihnout ten charakter soch – hrubej, šedej, špinavej, špatně opracovanej, studenej šutr. Takhle malý to samozřejmě vypadá jinak než v reálu – neni vidět struktura toho papíru a už vůbec neni vidět ten efekt, co spolu dělá černej uhel a šedej lesklej grafit. A myslim, že se mi záměr povedl. Stínový siluety trochu zapojujou prostor a ukazují sochy i z jiných úhlů, jak jsou vidět z ulice a zároveň zatmavují pozadí – to sochu, co je v prvnim plánu, zvýrazní a vypíchne dopředu. Bla bla atd:)

Všecko je to vystavený do 28. 2. v Avalonu v Plzni (Poděbradova 2842/1 – od Pamely dolu – tak se to tu popisuje, páč Pamelu zná každej, Avalon nikdo:). Vernisáž je ve středu 28. 1. Snad tam má být i nějaká módní přehlídka ateliéru fashion design nebo co.

Btw klauzuru jsem dal za dva. Stojim teď ale před velkym dilematem. Říkal jsem, že jestli to udělam, buď se dam na víru, nebo začnu dělat věci včas. Fakt nevim co vybrat:)

About
Latest Posts

Marie Srbová

Podnikám v oboru kuchyňského náčiní a vybavení již pátým rokem a zatím nemíním přestat 🙂 Předtím jsem se poměrně intenzivně věnovala aerobiku a rekreačně v něm pokračuji dodnes, kdykoliv potřebuju odpojit svou mysl od běžných starostí. Snažím se každý den začínat i končit s úsměvem a trochu té pozitivity předat i dál. Třeba psaným slovem. Mrkněte, o čem zrovna píšu teď!