- 0
- 2.8K
- 0 likes
Potisk tašek. Zajímá vás, jakými způsoby se může na taškách ocitnout třeba vaše logo? Seznamte se s některými metodami tisku
Ruku v ruce s vlastní produkcí jde často i potisk tašek. Toho lze dosáhnout řadou cest, které pro vás osvětlíme v následujícím článku. Pokud vás toto téma zajímá, pak nepřestávejte číst! Probereme zde
- Flexotisk
- Sítotisk
- Klasický tisk
- Tisk laserem
Potisk tašek flexotiskovou metodou zůstává pravděpodobně nejrozšířenější
Flexotisk, někdy také známý pod jménem flexografie, je velice rychlý způsob tisku, vhodný pro masovou produkci. Jde o jeden z druhů rotačního tisku. Flexotisk je znám od konce 19. století, kdy byl v Anglii patentován první tiskařský lis tohoto druhu, a princip této techniky zůstal stejný, ačkoliv bylo ve století 20. přidáno mnoho vylepšení, která celý proces usnadnila a zefektivnila.
Flexotisk je druhem tisku z výšky, což znamená, že místa tiskové matrice, která budou tisknout, vyčnívají nad netisknoucí místa. Oproti dříve používané gumové matrici se dnes používá matrice z fotopolymeru. Matrice je navinuta na válec. Soustava dalších válců přenáší barvu na samotný válec s matricí, který je v kontaktu s dalším, tisknoucím válcem, přes nějž se odvíjí materiál, na který se má tisknout – v tomto případě plastová fólie, z níž bude později svařena taška.
Ostatní metody tisku z výšky jsou také možné, i když ne příliš rozšířené ani efektivní
Máme na mysli metodu známou z klasického Guttenbergova knihtisku – obyčejná desková matrice s motivem je v listu natlačena na napnutý plastový sáček. V běžné průmyslové produkci se s tímto způsobem zřejmě nesetkáte, neboť jde o velmi pomalou a nepříliš účinnou metodu tisku. Některé menší továrny v Asii ji ale údajně používají. A pravděpodobně by šel tento druh tisku s menšími náklady aplikovat i podomácku – zaslouží tedy zmínku spíše jako nadšenecká kuriozita.
Sítotisk je po flexotisku druhou nejpopulárnější metodou
A vyznačuje se také velmi vysokou kvalitou a dlouhou trvanlivostí tisku. Je ale zároveň o něco náročnější na čas i na finanční náklady.
Pro sítotisk je nejprve třeba připravit rám (ať již kovový, plastový, nebo i dřevěný), v němž je napnuta síťovina, která se pokryje zvláštní fotosenzitivní emulzí. Následně se na rám přiloží průhledná fólie s motivem, který se má tisknout, a vše je poté vystaveno světlu. Fotosenzitivní emulze ztvrdne na všech místech kromě těch, kde světlu v průchodu bránil tiskový motiv. Z těch je posléze emulze odstraněna a motiv je tak jediným místem, skrze nějž lze tisknout – zbytek matrice je zatvrdlý.
Pokud má být tisknutý motiv vícebarevný, je pro každou barvu třeba připravit zvláštní matrici a výsledný obraz takto nakombinovat. To je princip sítotisku v kostce, způsobů, kterými lze šablonu připravit, je ale vícero, a některé ani nezahrnují osvitovou emulzi – někdy se tiskový motiv do šablony třeba pouze vyřízne. Jednoduchý sítotisk můžete vyzkoušet i doma podle tohoto návodu.
Laserový tisk je také možný, pro masovou výrobu ale nepříliš vhodný
Pokud ale někdo chce opravdu precizní a dokonale ostrý tisk na své tašce, pak může volit také techniku laserového tisku. Tato technologie „vyryje“ laserem tiskový motiv do těla tašky, a s pomocí oxidace se pak může přidat i barva. Zatímco kvalita výsledného produktu je vysoká, časová náročnost a cena nepředurčují tuto metodu k masové produkci.
Setkali jste se i s jinými metodami potisku tašek? Popište nám je v sekci komentářů – tento článek nemohl vyčerpat zdaleka všechny!
SOUVISEJÍCÍ PŘÍSPĚVKY
